Stát se rodičem znamená vzít na sebe úplně novou roli, která je pro nás neznámá a mnohdy velmi náročná.
Stáváme se osobou, která pečuje o malé dítě a dává mu do vínku vzorce, podle kterých pak dítě funguje.Dítě se učí zejména nápodobou, ale někdy je téměř nemožné chovat se tak, jak vypadá podle nás ideální rodič. Roli hraje míra naší únavy, podpory ze strany partnera a okolí, pracovní rovina, finance, možnost seberealizace, zdraví a nemoc, a další.
Někdy se dostáváme do situace, kdy nemůžeme uniknout a jít se vyspat nebo bavit, najíst, pracovat, tak jako to bylo, když jsme děti neměli, a objevují se u nás zcela nové pocity, nebo pocity z našeho vlastního dětství, kde nebyly uspokojeny tyto potřeby. Dítě pláče a vzteká se a prožívá vlastní emoce, které s námi rezonují, ale my je nemůžeme vypnout nebo se někam schovat. Musíme situaci přijmout a prožít. To jsou chvíle, kdy se setkáváme se svými stíny. Vzrůstá v nás bezmoc, vztek, agrese, lítost a frustrace, a jsme v tom často sami, jen s dítětem, které potřebuje prožít emoce a mít chápajícího rodiče, který ho miluje i přesto, že se vzteká. Máme tendence okamžitě dítě usměrnit a zabránit mu v pláči nebo vztekání rozptylováním a odváděním pozornosti. Co tím ale říkáme ? "Tvoje emoce jsou špatné, nesmis je vyjádřit, protože já se jich bojím."
A teď se zamyslete nad tím, proč se těchto emocí bojíte? Byly vám zakazované? Připadá vám nepatřičné plakat nebo se vztekat, protože to nezapadá do škatulky slušného chování? Kdy jste sami sebe takhle popřeli a co to přineslo? Nechte dítě emoci prožít a dejte mu najevo, že jste s nim, kdykoli vás bude potřebovat. Sami si prožijte emoce, které mate , když se dítě chová tak, že to s vámi nějak emočně hýbe. Pojmenujte tu emoci. Už jen tím jí vezmete převahu nad vámi. Nebude to pak neznámý obr, ale nějaký pocit, který tu teď je a za pár minut nejspíš odletí.
Prozkoumáním svých emoci v těchto situacích poznáváte své hranice , silné a slabé stránky , a často si prožitím té emoce uvědomíte, že vám nic hrozného nehrozí. Děti nám někdy ve své hravosti a nevinnosti sami dokáží zrcadlit i věci, které přes emoce nevidíme.
Zeptají se například, proč a křičíme, a my si až v tu chvíli uvědomíme, že naše intonace není příjemná. Znáte to? Ne nadarmo se říká, že dítě je náš největší učitel. Nebojte se od něj učit , zajímejte se a ptejte se na jeho názor. Někdy vám to může pomoci více, než by vás napadlo.
